Kreslení je jako jízda autem

Když dáte dítěti do ruky papír a tužky, prostě začne tvořit. Dospělému ztuhnou rysy a začne se ptát: „A to mám jako něco nakreslit? A musím to i vystínovat? No ale když tohle já neumím … “ Proč něco, co zvládne malé dítě, dospělého tak stresuje?

Proto mě asi nikdy nepřestane fascinovat, jak se učíme kreslit. Schopnost kreslit se přece skládá z dílčích dovedností. Kreslíme, pokud je spojíme dohromady. Je to stejné jako s řízením auta. To se nezapomíná. Jednou se ho naučíme řídit, někdo nám vysvětlí, jak se co dělá, na co si kde máme dávat pozor a dalšími jízdami se zdokonalujeme. Jako sváteční řidič chápu, že nad bílým papírem můžete cítit tlak v žaludku, asi jako já před Vánoci za volantem. Naštěstí pro nás ale existují rekondiční lekce a šance si jednoho dne uvědomit, že řídit i kreslit je fajn.

Během mých kurzů často slýchám větu „Vůbec neumím kreslit, ale jde mi prasátko.“ Fakt nekecám. Lidi často z nějakého důvodu zmiňují prasátka. OK, já zas po zvuku motoru umím řadit, ale stejně se před každou jízdou ujistím, kde je který pedál. Pojďme se ale raději podívat na ty dílčí dovednosti, které potřebujeme ke kreslení, lépe řečeno k pozorování a vnímání toho, co kreslíme.

Abychom tužkou realisticky zachytili, co vidíme před sebou, pro začátek se stačí naučit čtyři věci, vnímat hrany, mezery, vztahy, světlo a stín. To se lze naučit. Jako bonus za to, že zvládnete první čtyři body, se dostaví pátá schopnost vnímat celek. Zároveň je tato pětice základních dovedností předpokladem efektivního používání dalších pokročilých schopností, kresby zpaměti anebo z představivosti, které nám umožňují takové to bombastické a nápadité umění s velkým U.

Je oblíbeným mýtem, že kreslení je nadprůměrná až privilegovaná dovednost, a tudíž pro určité množství lidí nedostupná. Já tvrdím, že kreslit umí každý, kdo umí držet tužku a podepsat se. Stačí jen natrénovat pět zmíněných dovedností. Ve svých kurzech vám to ráda dokážu :-)